Deník z cest:Vzhůru na palubu, dálky už volají ....

YAPALUCHA 2012 - kam? No přece na moře!

Jelikož všechno je jednou po prvé, usnesli jsme se v naší partičce dokázat ostatním, že nejsme jenom suchozemské krysy a umíme si užívat i jinak. Po loňském roce, ve kterém Tomáš a pan Bronx provedli technickou přípravu při týdením kurzu pro kapitány jsme se dohodli vystoupat o level výš a vyjet na samostatnou plavbu.

Den1 - cesta + vyplutí
Z Ústí jsme vyrazili 20.4.2012 ve 20 hod. Tomášovým multivanem ve složení Tomáš, Standa, Míra,Horác Bronx a Jirka, z Hradce Králové po vlastní ose vyrazili Milan s Mírou Jágrem. Naložení po střechu a všichni obložení bagáží jsme celkem v pohodě dorazili ráno druhý den v 8.15. do maríny ve Splitu. Obveselení po cestě obstaral Míra, který hned po výjezdu nahlásil, že doma zapomněl bundu, a následně při zastávce na rakouském odpočivadle při odnosu odpadků vyhodil do popelnice i svoje oční kapky, které ani po dlouhém probírání odpadky s baterkou nenašel.
Po podrobném přebrání lodě jménem Rosa našimy zkušenějšími námořníky a objevováním nového ostatnímy Neználky jsme konečně naložili všechnu bagáž a přesně v 15.hod vypluli směr ostrov Drvenik. Modrá obloha, 15°C a mírný vítr nám zaručily klidný a pohodový začátek plavby, i když nám hoši z maríny po sdělení, kolik toho máme na moři za sebou moc nevěřili a raděj si na začátku prověřili při výjezdu Tomášovo kormidelnické umění osobně na palubě lodi. Tomáš je bohužel asi zklamal, v klidu od mola vymanévroval a následně vyložil servisní techniky na kraji přístavu zpět na břeh.
Vaříme na Rose svoje první kafe, užíváme pohodu, jen Bronx začíná brblat žě má hlad, protože mu po cestě nic nezbylo. Asi bude polívka .... :-)
Bronx i ostatní nakonec najíst dostali, nabouchali jsme se těstovinama a pokračovali na Drvenik.
Po příjezdu jsme zjistili, že pro nás na molu není místo, tak jsme otočili a přejeli na blízký ostrov Maly Drvenik, kde jsme maličko s obavou ,že mamé pod kýlem jen půlmetrovou rezervu ke dnu místním zahráli divadlo na téma přistání a vyvázání lodi, naštěstí bez diváků. Křestem jsme nakonec prošli úspěšně , otevřeli pivo a zakončili první den okolo stolu v podpalubí lodi probíráním plánů na příští den. Zapsal - Horác

Den 2.

V noci začalo trošku foukat a naše loď nás krásně kolébala při snění v kajutách.
Ráno, po vydatné snídani, jejíž hlavní součástí byly sladké výtvory našich drahých poloviček jsme odrazili a vypluli k dalšímu cíli naší plavby, cca. 52 km vzdálenému městečku Komiža na ostrově Vis. Plusem bylo, že nás nikdo z místních obyvatel nepřišel zkasírovat, a my tak neplánovaně díky včerejší změně maríny ušetřili 400 kun, neboli "tchořů".
Boční vítr o rychlosti okolo 25 uzlů a vlny na otevřeném moři nám začátečníkům v posádce za chvíli ukázaly krásu i strasti námořního života. Kdo jste byli v zábavních parcích na atrakcích typu twister, horská dráha a podobně si můžete představit o čem je řeč. Rozdíl je pouze v tom, že tady to za 4 minuty nezastaví, ale máte o zábavu postaráno na celý den. Žaludky začaly brzy některé z nás upozorňovat, že není všechno uplně v pořádku. Prvním, kdo žaludek nepřepral se asi po hodině a půl stal Míra Červinka, vzácný obsah snídaně odevzdal moři, což jak se nakonec ukázalo nepomohlo a Mírův žaludek hlásil stávku nadále, takže jeho majitel měl na celý den zkaženou zábavu. Pro úplnost nutno dodat, že si trávící systém odpoledne vyčistil i Míra Jágr, ale u toho to nezanechalo takové následky ...
V 16.15 jsme dorazili do maríny v Komiži, nakrmili se "sekerkovou polévkou", zabezpečujeme loď a vyrážíme na poznávací procházku místních přístavních barů, taveren, knajp, restaurací a hospod. Snad bude otevřená aspoň jedna :-))
PS : Míra snědl polívku taky a už je mu o poznání lépe! Jen pořád přemýšlí jestli nebude dneska spát na mole, na lodi, i když je pevně vyvázaná to totiž pořád hezky houpe ...
Zapsal Horác

Den 3.
09.30. Včera navečer jsme provedli malý poznávací průzkum mestečka, při kterém se ukázalo, že pobyt na pevnině má na Míru léči vé účinky rychlosti blesku. Při návštěvě místních pohostinství se nenechal ostatními zahanbit, pivo i pizza v něm zmizelo velice rychle a vše završil při návratu pořádným kopcem zmrzliny. Snad to nebudou vyhozené peníze... :-))
Vyplouváme krátce po 9. hodině a máme v plánu dorazit k blízké místní atrakci na ostrově Biševo : Modre špilji, neboli Modré jeskyni a dále obratem zpět obeplout Vis a zakotvit na druhé straně ostrova v městečku stejného jména.
21.00. Pokud čekáte popis nějakých pikanterií, které se přihodily při dnešní plavbě, asi Vás zklamu. Asi je to tím, že se z nás neználků pod taktovkou zkušenější části posádky a hlavně našeho kapitána, známého mezi posádkou a blízkými kamarády pod jménem "Špiler nummer acht" stávají pomalu ale jistě námořníci. Obraty, rozvinování a refování plachet nám začínají zalézat pod kůži a my se pomalu prokousáváme námořnickým slabikářem. Dokonce i Míra za celý den moc nezezelenal, v poledne snědl i kus sekané a po zakotvení s chutí snědl svůj příděl kaše s uzeným . Od rána ale raděj spíš jen stál v kormidelním prostoru nebo přímo za kormidlem, protože jak opakoval, sezení v kokpitu nebo přímo pohyb v kajutě mu zatím tak dobře nedělá.
Výsadek na člunu do Modré jeskyně se nám dopoledne bohužel nepodařilo kvůli silnému příboji uskutečnit, ale i tak jsme se při plavbě okolo pobřeží místních ostrovů měli na co dívat a čas nám vyplnily i časté obraty při křižování proti větru.
Do maríny ve Visu jsme dopluli kolem půl páté, naplnili žaludky již zmíněnou kaší s uzeným a vyrazili na obhlídku okolí. Prošli jsme se po nábřeží, které je jedním dlouhým přístavem pro lodě všeho druhu a seznamovali se s místním koloritem.
Trocha zajímavostí o ostrově Vis : ještě v osmdesátých letech byl jednou velkou vojensko-námořní základnou a až do roku 1989 byl nepřístupný cizincům. Většina místních obyvatel byla zaměstnána jako civilní zaměstnanci ministerstva obrany. Co tady dělají dnes když není turistická sezona je mi záhadou .... Další zajímavostí je, že ostrov nemá vlastní zdroj vody a proto se všechna pitná voda musí dovážet.
Zítra nás čeká plavba k dalšímu cíli naší cesty, ostrovu Korčula. Myslete na nás a zůstaňte věrní našemu deníku z cest. Všechny zdraví posádka lodi Rosa z plavby Yapalucha 2012. Zapsal Horác

Den 4.
09.20. Odhazujeme mooringová lana a přesouváme se okolo ostrova ke staré vojenské základně kterou si chceme prohlédnout.
12.00. Po prohlídce a následném vyplutí od vojenské základny, ve které jsme kotvili v lodním a ponorkovém úkrytu nabíráme kurz směr ostrov Korčula, do městečka Vela Luka. Vítr sílí v nárazech na 30 uzlů, kapitán preventivně vydává pro zajištění bezpečnosti příkaz k nasazení vest při opuštění kokpitu. Fotíme se jak nám to sluší a za chvíli je opět svlékáme.
13.00. Kvůli nepříznivému větru budeme zřejmě měnit kurz směr k malému ostrůvku Svatý Klement do maríny Palmižana v těsné blízkosti ostrova Hvar.
15.00. Tak vesty jsme nakonec ještě vytáhli, moře nám ukázalo jak umí znepříjemnit pohodovou plavbu a kapitán zavelel k opětovnému zkrášlení vestou všech v kokpitu lodi. Vlnky velikosti naší lodičky se lehce převalovaly přez příď naší lodi, zkrápěly nás v kokpitu stylem "sud vody tvým směrem 1x za minutu" a Jirka, který má asi rád kolotoče a koupání se smál ze všech nejvíc, že je to svátek jak má být. Tímto tedy dnes přejeme všem Jiříkům. I Míra úplně zapomněl, že mu má být špatně a užil si první drsnější seznámení s mořem jako správný námořník.
20.00 Po zakotvení v Palmižaně, ukryté v v zálivu mezi okolnímy ostrovy a kde se moře chová jako miminko, jsme rozvěsili v lanoví mokré svršky a vychutnávali si zážitky které jsme právě načerpali. Pan Bronx, který nakoupil už na Visu u místních prodavačů se dnes postaral o první jídlo dne a k pozdnímu obědu byla "rybyčka" s bramborem a zeleninovým salátem.
Následovala siesta a následně podávaná má oblíbená polévka zvaná "Klovka", recept mojí žatecké babičky, který v případě zájmu rád předám případným zájemcům ligy zlaté vařečky.
21.00. Po procházce, které se zůčastnila pouze polovina posádky (po prvé jsme viděli páva na borovici) jsme se po návratu setkali s v podpalubí s druhou polovinou zrovna při revizi zásob alkoholu. Zapojujeme se do práce, připíjíme opět všem Jiříkům a probíráme možnosti plavby na další den. Jak se dnes ukázalo, i nejlepší plán se nakonec může po zásluze ukázat neschůdný a situace se může změnit každým okamžikem. Počasí se má ale lepšit, vítr uklidňovat, nastane nuda ... :-) Rohlík hlásí , že se jde ráno konečně koupat (do moře), budou hezké fotky.
Tak dobrou noc milé děti, zachovejte nám přízeň a čtěte dál náš deník, jdu za ostatními na panáka.

P.S. : Naše Sibyla, Kapitán "Špiler nummer acht" předpovídá zápis na 24.00 - vzhledem k tomu že dnes máme důvod na co pít, t.j. na "Jirku", nás posádky z okolních lodí, ani naše žaludky ráno moc rády mít nebudou... uvidíme ráno.....
Zapsal Horác

00:13
Vše proběhlo ok. . Sem jedinej kdo může psát a tak jdem spát .
Zapsal Milan

Jak dodává Tom poté co mě 3x vzbudili :-))

Den 5.
11.00.Včerejší večer se opravdu vyvedl, kapitán věštil dobře. Většinu z nás hlava i močový měchýřek ráno upozornily, že není vše tak jak normálně bývá. Rohlík jak slíbil, tak konal, nastoupil do plavek a provedl raní mořskou hygienu. V tom jsem ho samozřejmě nemohl nechat a z u mola bylo hned o jednoho lachtana navíc. Voda sice ještě nemá ideální počet stupnů, ale nevykoupejte když se probudíte do nádherného rána s modrou oblohou a sluníčkem.
Po očistě a pohodové snídani jsme se zašli podívat skrz kaktusový háj do krásné zátoky, kde jsme udělali skupinové foto v našich krásných tričkách, které nám pořídil Jirka "Chorche" Stibor , kapitán s Milanem podlehli kouzlu moře a vyzkoušeli jeho teplotu na celém těle a na závěr jsme si dali společnou kávu v místním baru.
Krátce přeplouváme záliv, kotvíme na okraji města Hvar stejnojmeného ostrova a vyrážime na obhlídku.
15.30. Jestli chcete mít úžasný zážitek z tohoto místa, měli by jste sem dorazit asi právě v této době, kdy už je teplota vzduchu velice příjemná a turistický ruch v podstatě jen na několika procentech běžného nátřesku , ale město začíná žít naplno v předzvěsti blížící se sezony. Městečko Hvar je s jeho okolnímy ostrovy opravdu krásné a já sám, který tu ještě nikdy nebyl jsem rád, že jsem měl možnost ho navštívit. Asi začnu doma rodinku přemlouvat , aby se se mnou taky dali na jachting :-)
Dnešní den jsme pojmuli čistě jako poznávací okruh okolo Hvaru, právě ho obeplouváme na motor po směru hodinových ručiček do městečka Stari Grad, který prý také stojí za to vidět. Předpověď nás bohužel utvrzuje, že si plachtění do konce týdne už asi moc neužijem a motor budem využívat častěji, bude sice hezky ale vítr má slábnout na minimum ... :-(( Povalujeme se po palubě a chytáme bronz.
22.15. Odpoledne jsme zakotvili ve Starim Gradu, uvařili špagetky, pak prošli centrum krásného "kameného" města, o kterém Míra prohlásil "že proti Hvaru tady chcíp pes", Milan si našel pár kešek a jelikož je středa a liga mistrů graduje, jako správní sportovní fajnšmekři někteří z nás obsadili místa před obrazovkou v místním restaurantu a sledujeme zápas Real Madrid - Bayern Mnichov. Bude prodloužení, usínající pan Bronx zůstává v hospodě sám a my míříme k našemu dočasnému domovu ... Tak dobrou a fanděte s námi. Zapsal Horác

Den 6.
09.30. Utíka to utíká, už je čtvrtek a my se kvůli nabouranému itineráři cesty z předvčerejška, kdy jsme se kvůli nepříznivému větru nedostali na Korčulu dohadujeme u snídaně i po ní na dalším postupu cesty. Variant je několik, ale nakonec se shodujeme, že se po vyplutí zkusíme trošku vyřádit na motorovém "výsadkovém" člunu Zodiac, a pak se pokusíme ještě zachytit do plachet trochu toho větru který ještě fouká, zaplachtit a dojet okolo ostrovů Brače a Šolty buďto do Maslinici na západním okraji Šolty, nebo až na Velki Drvenik, kde se nám nepodařilo přistát hned první den u opěvované hospody z minulých let "U Dražana".
14.45. Nepřítel jachtařů přichází, potvrzuje se předpověď, vítr slábne a my se pomalu posouváme k cíli. Posádka se zabavuje zpěvem, čtením, odpočinkem, rozpravou o mužských záležitostech a podobně. Šeď a nuda zaplavuje palubu ... :-)

Den 6-7 pokračování
Milí čtenáři,
na vědomost se dává, že jsme právě dorazili živi a zdrávi zpět do domovské maríny ve Splitu. Tímto se omlouvám všem našim příznivcům a čtenářům deníku za krátkodobý výpadek, který u Vás mohl způsobit zděšení, což se asi stalo. Příčin se mohlo vyskytnout spousta, například přesun do jiné dimenze z neprozkoumaného a tajemného hvarského trojůhelníku, převrat na palubě nebo prostá demoralizace posádky z již zmíněného bezvětří. Skutečný důvod je mnohem prozaičtější, netbooku totiž během včerejší plavby k Dražanovi došla šťáva a ve stání nebylo připojení na síť. Při chodu lodi jsme tudíž byli odsouzení pouze na omezené napájení přez baterie, zajišťující přežití základních životních funkcí lodi a baterie bohužel nabít elektronické hračky jako notebook neumí. I když jsme vybaveni řadou současných vymožeností a vynálezů jako je UPS, GPS, digitální fotoaparát nebo mobilní telefon s kterým lze dokonce dálkově přez půl zeměkoule ovládat i chod domáctnosti, tedy pokud je manželka s lednicí a vysavačem napojena na počítačovou síť, ale konkrétně zápisky na web mne s posledně jmenovaným přístrojem poťěšením moc nenaplňují.
Abych se vrátil k plavbě. Po včerejší vyčerpávající přeplavbě moře hladké skoro jako zrcadlo, jsme dorazili do již zmíněné zátoky na Ostrově Velki Drvenik, ve které se nachází bar u Dražana oblíbený hlavně u našeho kapitána Špilera nummer acht. Ne že by byl tento bar něčím zvláštní od ostatních, ale je fakt že jeho majitel Dražan je velmi příjemný a zábavný člověk, s kterým si popovídáte a celkem i rozumíte navzdory rozdílným jazykům. Vzpomínáte si na reklamu na Poděbradku v TV? "Česy, zábavný lidí, dojdu, povidaju, chytri jako delfini..." Místní oblíbené pití "Pelynkovač", obdoba našeho fernetu se na našem stole objevila ... no dostkrát..
15.00 Dnes dopoledne po snídani a kávě u Dražana jsme si po rozloučení ještě chvilku vyzkoušeli tréninkově párkrát přistát k molu a pak vypluli okolo Drveniku dotankovat palivo do místní pumpy umístěné přímo u mola. Část z nás se ještě vykoupala a projela na člunu v blízké zátoce, kde jsem se poprvé v živitě nasoukal do potápěčského neoprenu, neboli žaketu. Řeknu vám rovnou, není to teda nic jednoduchého. Když jsem neopren přepral a konečně se do něj nasoukal, Mírá Jágr, který se zrovna vylezl po koupání zpět na palubu mi pogratuloval a řekl, že jsem fakt dobrej, protože v životě nikoho neviděl natáhnout si neopren naruby ...
Když se hoši dost nasmáli, zvedli jsme kotvu pak už následoval závěrečný přesun zpet do Splitu, při kterém jsme si díky příznivým podmínkám naposledy zaplachtili a loď trošku položili na bok.
18.00. Teď už jsme v maríně, před chvilkou proběhla technická přejímka lodi, při které se kupodivu neobjevily závažnější problémy. Prasklý stěžeň, rozebraný a nefunkční motor, vyhořelý salon, nebo čerstvě vymalované kajuty včerejším gulášem jsou jen malichernosti ... :-))
Je po večeři a za chvilku vyrážíme na krátkou a poslední společnou procházku po Splitu.
00.30. Procházka se trošku protáhla, prohlédli jsme si historické centrum, poseděli trošku déle před jednou místní restaurací a poslouchali produkci místního skvělého kytaristy. Po do maríny následovala krátká družba několika z nás s okolními posádkami, které ještě nespí a také oslavují šťastný návrat.

Den 8.
09.00. Dnes ráno už se jen pokoušíme loď uvést do přibližně podobného stavu v jakém byla, likvidujeme poslední zásoby ( Vzkaz pro Jarku : buchta byla výborná a nic nezbylo !), zkroušeně balíme své věci, cpeme je do našich dopravních prostředků a vyrážíme zpět sladký domov.
23.45. Hlásíme úspěšné přistání v našich domovech v Ústí n.L. a předáváme první osobní dojmy z uplynulého týdne našim blízkým.

Tak snad zase někdy....
Doufáme že se Vám naše zápisky líbily a podpoříte nás v našich příštích expedicích. Ahóój !
Zapsal Horác